MÁTE SVÁ PRÁVA

Informační web pro oběti násilí z nenávisti a zvlášť zranitelné oběti

Byl/a jsem napaden/a, co mám dělat?

Napadení může mít mnoho různých podob i následků. V této části se dozvíte, s jakými situacemi se po útoku můžete setkat a jak je řešit.

Pro dobu bezprostředně po útoku je dobré znát několik základních opatření:

    • Můžete kontaktovat policii na tísňové lince 158 nebo podat trestní oznámení.
    • Hrozí-li Vám bezprostřední nebezpečí, vyhledejte veřejné místo (nemocnici, poštu apod.)
    • Požádejte o pomoc konkrétního člověka, pokud budete žádat o pomoc anonymní skupinu lidí, pravděpodobnost, že Vám někdo pomůže, se snižuje.
    • Pokud jste byl/a zraněn/a, vyhledejte lékařskou pomoc a své zranění nechte zdokumentovat. Pokud byste se později rozhodl/a podat trestní oznámení, bude lékařská zpráva užitečný důkaz.
    • Svěřte se člověku, kterému důvěřujete.

S řešením následků napadení Vám pomohou v poradně pro oběti trestných činů. Poradí Vám zde v právních i sociálních záležitostech souvisejících s napadením a mohou Vám pomoci zprostředkovat i další navazující služby (např. psychoterapii). Více se dozvíte v sekci „Kdo mi pomůže“.

I slovní útok může být trestným činem, a má tedy cenu ho hlásit. Vyřízení věci však vždy záleží na konkrétních okolnostech útoku. Aby byl slovní útok trestným činem nebo alespoň přestupkem, musí mít určitý obsah a intenzitu. Vedle toho musí být možné ho věrohodně prokázat.

O trestný čin se může jednat, zejména pokud jsou obsahem slovního útoku výhružky (zabitím, ublížením na zdraví, jinou těžkou újmou). Pakliže dojde k nadávkám či urážkám motivovaným rasou, národností, vyznáním, politickým přesvědčením nebo sexuální orientací, může se taktéž jednat o některý trestný čin.

Pokud ke slovnímu útoku dojde v soukromí, bude prakticky nemožné ho prokázat. Zásadní je zde svědectví osob přítomných útoku nebo existence záznamu, který by útok dokládal.

Použité předpisy: TZ: § 352, § 353, § 355, § 356, § 403, § 404, § 405; § 49 zákona o přestupcích
Trestné činy narušující soužití lidí
§ 352
Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci
(1) Kdo skupině obyvatelů vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Kdo užije násilí proti skupině obyvatelů nebo jednotlivci nebo jim vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
(3) Stejně jako v odstavci 2 bude potrestán,
a) kdo se spolčí nebo srotí ke spáchání takového činu, nebo
b) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
§ 353
Nebezpečné vyhrožování
(1) Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) jako člen organizované skupiny,
b) vůči dítěti nebo těhotné ženě,
c) se zbraní,
d) na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti, nebo
e) na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání směřujícího k záchraně života nebo ochraně zdraví nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost při ochraně života, zdraví nebo majetku vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
§ 355
Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob
(1) Kdo veřejně hanobí
a) některý národ, jeho jazyk, některou rasu nebo etnickou skupinu, nebo
b) skupinu osob pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině,
národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) nejméně se dvěma osobami, nebo
b) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
§ 356
Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod
(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Stejně bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeného v odstavci 1.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
b) účastní-li se aktivně takovým činem činnosti skupiny, organizace nebo sdružení, které hlásá diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávist.
§ 403
Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka
(1) Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným podobně účinným způsobem,
b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny,
c) spáchá-li takový čin jako voják, nebo
d) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.
(3) Příprava je trestná.
§ 404
Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka
Kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 403 odst. 1, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
§ 405
Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia
Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Přestupky proti občanskému soužití
(1) Přestupku se dopustí ten, kdo
a) jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch,
b) jinému z nedbalosti ublíží na zdraví,
c) úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním,
d) omezuje nebo znemožňuje příslušníku národnostní menšiny výkon práv příslušníků národnostních menšin,
e) působí jinému újmu pro jeho příslušnost k národnostní menšině nebo pro jeho etnický původ, pro jeho rasu, barvu pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyk, víru nebo náboženství, pro jeho politické nebo jiné smýšlení, členství nebo činnost v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích nebo jiných sdruženích, pro jeho sociální původ, majetek, rod, zdravotní stav anebo pro jeho stav manželský nebo rodinný.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 5000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. b) až e) pokutu do 20000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. c) lze spolu s pokutou uložit zákaz pobytu.

Základní rozdíl mezi trestným činem a přestupkem je v závažnosti. Například krádež majetku v hodnotě menší než 5000 Kč je pouze přestupek. Krádež vyššího obnosu už je trestný čin. Aby mohlo být nějaké jednání posouzeno jako trestný čin, musí být za trestný čin označeno v trestním zákoníku. Přestupky upravuje řada zákonů – zákon o přestupcích a další zákony (např. o provozu na pozemních komunikacích).
Diskriminace je takové jednání, kdy je se dvěma lidmi ve stejné situaci zacházeno rozdílně na základě odlišnosti jednoho z nich – např. barva pleti, etnická příslušnost, národnost, věk, zdravotní stav, náboženství, sexuální orientace atd. Rozdílné zacházení z těchto důvodů je zakázáno. Pokud Vás někdo z tohoto důvodu odmítne přijmout do práce nebo Vám pronajmout byt, může se jednat o diskriminaci.
Diskriminace ale není trestným činem. Pokud se s ní setkáte, můžete se obrátit na veřejnou ochránkyni práv, která pomáhá obětem diskriminace (Veřejná ochránkyně práv, Údolní 39, 602 00 Brno, tel. 542 542 888). Odškodnění je třeba žádat pomocí žaloby k soudu v občanském řízení.

Použité předpisy: § 13 TZ, Zákon o přestupcích: § 2, § 50, Antidiskriminační zákon: § 2, § 6, § 10
§ 13
Trestný čin
(1) Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.
(2) K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.
§ 2
Pojem přestupku
(1) Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.
(2) Přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací
a) přiměřeným způsobem přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem nebo
b) nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak.
§ 50
Přestupky proti majetku
(1) Přestupku se dopustí ten, kdo
a) úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží, zpronevěrou, podvodem nebo zničením či poškozením věci z takového majetku nebo se o takové jednání pokusí,
b) úmyslně neoprávněně užívá cizí majetek nebo si přisvojí cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby,
c) úmyslně ukryje nebo na sebe nebo jiného převede věc, která byla získána přestupkem spáchaným jinou osobou, nebo to, co za takovou věc bylo opatřeno.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 15 000 Kč nebo zákaz pobytu.
Základní pojmy
§ 2
(1) Pro účely tohoto zákona se právem na rovné zacházení rozumí právo nebýt diskriminován z důvodů, které stanoví tento zákon.
(2) Diskriminace je přímá a nepřímá. Za diskriminaci se považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci.
(3) Přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru.
(4) Za diskriminaci z důvodu pohlaví se považuje i diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství nebo otcovství a z důvodu pohlavní identifikace.
(5) Diskriminací je také jednání, kdy je s osobou zacházeno méně příznivě na základě domnělého důvodu podle odstavce 3.
§ 6
Přípustné formy rozdílného zacházení
(1) Diskriminací není rozdílné zacházení z důvodu věku v přístupu k zaměstnání nebo povolání, pokud je
a) vyžadována podmínka minimálního věku, odborné praxe nebo doby zaměstnání, která je pro řádný výkon zaměstnání nebo povolání nebo pro přístup k určitým právům a povinnostem spojeným se zaměstnáním nebo povoláním nezbytná, nebo
b) pro řádný výkon zaměstnání nebo povolání potřebné odborné vzdělávání, které je nepřiměřeně dlouhé vzhledem k datu, ke kterému osoba ucházející se o zaměstnání nebo povolání dosáhne důchodového věku podle zvláštního zákona2).
(2) Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, které souvisí se stanovením rozdílného důchodového věku2) pro muže a ženy; to neplatí v systémech sociálního zabezpečení pracovníků podle § 8 a 9.
(3) Diskriminací není rozdílné zacházení ve věcech práva na zaměstnání, přístupu k zaměstnání nebo povolání, ve věcech pracovních, služebních poměrů nebo jiné závislé činnosti, pokud je k tomu věcný důvod spočívající v povaze vykonávané práce nebo činnosti a uplatněné požadavky jsou této povaze přiměřené. Diskriminací z důvodu pohlaví není rozdílné zacházení ve věcech přístupu nebo odborné přípravě k zaměstnání nebo povolání, pokud je k tomu věcný důvod spočívající v povaze vykonávané práce nebo činnosti a uplatněné požadavky jsou této povaze přiměřené.
(4) Diskriminací není rozdílné zacházení uplatňované ve věcech práva na zaměstnání, přístupu k zaměstnání nebo povolání, v případě závislé práce vykonávané v církvích nebo náboženských společnostech, jestliže z důvodu povahy těchto činností nebo souvislosti, v níž jsou vykonávány, představuje náboženské vyznání, víra či světový názor osoby podstatný, oprávněný a odůvodněný požadavek zaměstnání se zřetelem k etice dané církve či náboženské společnosti.
(5) Diskriminací není rozdílné zacházení uplatňované za účelem ochrany žen z důvodu těhotenství a mateřství, osob se zdravotním postižením a za účelem ochrany osob mladších 18 let nad rámce stanovené zvláštními právními předpisy, jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.
(6) Diskriminací z důvodu pohlaví není rozdílné zacházení při poskytování služeb, které jsou nabízeny v oblasti soukromého a rodinného života a úkonů prováděných v této souvislosti.
(7) Diskriminací z důvodu pohlaví není výlučné nebo přednostní poskytování veřejně dostupných zboží a služeb, pokud je výlučné nebo přednostní poskytování zboží a služeb osobám určitého pohlaví objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.
PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PŘED DISKRIMINACÍ
§ 10
(1) Dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
(2) Pokud by se nejevilo postačujícím zjednání nápravy podle odstavce 1, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
(3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

Pokud někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok, jedná se nutnou obranu a takové jednání není trestné. Nutná obrana ovšem musí být přiměřená útoku a musí skončit ve chvíli, kdy je útok odražen (pachatel zneškodněn). V opačném případě může být člověk potrestán, i když útok nevyvolal a pouze se bránil. Příkladem nepřiměřené obrany je třeba situace, kdy oběť dále pronásleduje útočníka, který se dal po odražení útoku na útěk, a poté, co ho dožene, jej zmlátí do bezvědomí.
V případě trestního řízení je úkolem policie a státního zastupitelství dokázat, že se obviněný trestného činu skutečně dopustil. Obviněný by však měl uvést všechny skutečnosti a důkazy, které dokládají jeho nevinu. V případě trestného činu rvačky může jít například o svědectví kolemjdoucích a jiných přítomných osob, záznam z kamerového systému, nebo znalecký posudek vylučující aktivní zapojení či dokládající přiměřenost obrany.
Po obvinění z trestného činu Vám v každém případě doporučujeme vyhledat právní pomoc v advokátní kanceláři nebo v některé z bezplatných právních poraden.

Použité předpisy: § 28 TZ, § 29 TZ
OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST ČINU
§ 28
Krajní nouze
(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.
(2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.
§ 29
Nutná obrana
(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.
(2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Jako oběť trestného činu máte řadu práv, o kterých Vás policie či státní zastupitelství musí poučit. Vyšetřit podezření ze spáchání trestného činu a obstarat důkazy je vedle toho jejich povinností. Pokud žádné důkazy nemáte, neznamená to, že se policie Vaším trestním oznámením nemusí zabývat. Naopak je její povinností podezření z trestného činu prověřit.
Pokud jdete trestní oznámení podávat ústně na policejní služebnu nebo státní zastupitelství, trvejte na jeho zaprotokolování a požádejte, abyste byli vyrozuměni o jeho vyřízení. Trestní oznámení můžete také poslat písemně, neopomeňte opět připojit žádost, abyste byli vyrozuměni o jeho vyřízení. Pokud nejste spokojení s tím, jak policie Vaše trestní oznámení vyřídila, můžete podat stížnost na státní zastupitelství.

Použité předpisy: § 8 zákona o obětech tr. činů, TŘ: § 2, § 46, 157a, § 158, § 159a
§ 8
Informace poskytované oběti Policií České republiky, policejním orgánem a státním zástupcem
(1) Jakmile se Policie České republiky nebo policejní orgán dostane do prvního kontaktu s obětí trestného činu, informuje ji i bez žádosti o tom,
a) u kterého konkrétního orgánu může podat oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a předá oběti kontakt na tento orgán,
b) na které subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů se může obrátit s žádostí o odbornou pomoc a za jakých podmínek má právo na poskytnutí bezplatné odborné pomoci, a předá oběti kontakty na tyto subjekty,
c) za jakých podmínek má právo na přijetí opatření k zajištění bezpečí podle jiného právního předpisu (§ 14),
d) u kterého konkrétního orgánu získá další informace o věci, ve které se stala obětí trestného činu,
e) jaké etapy řízení následují po trestním oznámení a jaká je úloha oběti v těchto etapách,
f) u kterého konkrétního orgánu a jakým způsobem může požádat o informace podle § 11 odst. 1 a 3, a předá oběti kontakt na tento orgán,
g) za jakých podmínek a v jakém rozsahu má právo na peněžitou pomoc, včetně poučení o lhůtě pro podání žádosti,
h) u kterého orgánu a jakým způsobem se může domáhat nápravy, jestliže jsou její práva porušena orgánem veřejné moci nebo jí není umožněno jejich plné uplatnění,
i) o jaká opatření k ochraně jejích zájmů může požádat, má-li oběť bydliště v jiném členském státě Evropské unie,
j) jaká další práva má podle tohoto zákona.
(2) Informace podle odstavce 1 se poskytují oběti písemně. Informace podle odstavce 1 písm. a) až d) musí být oběti rovněž srozumitelně ústně vysvětleny.
(3) Přijímá-li oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, státní zástupce, je povinen oběť písemně a ústně informovat i bez žádosti v rozsahu podle odstavce 1 písm. b) až d).
(4) Pokud o to oběť požádá, vysvětlí oběti Policie České republiky nebo policejní orgán srozumitelně ústně i informace podle odstavce 1 písm. e) až j).
§ 2
Základní zásady trestního řízení
(1) Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon.
(2) Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.
(3) Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.
Přečíst celý pargraf
§ 46
Orgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění. Je-li vedeno řízení pro trestný čin, u něhož lze sjednat dohodu o vině a trestu, upozorní orgány činné v trestním řízení při poučení prováděném v přípravném řízení poškozeného zejména na to, že může dojít k sjednání dohody o vině a trestu a že v takovém případě může uplatnit nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení nejpozději při prvním jednání o takové dohodě. Má-li poškozený postavení oběti podle zákona o obětech trestných činů, jsou povinny jej poučit též o právech podle zákona o obětech trestných činů a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění.
§ 157a
Žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce
(1) Ten, proti němuž se trestní řízení vede, a poškozený mají právo kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu. Tato žádost není vázána lhůtou. Žádost je nutno státnímu zástupci ihned předložit a státní zástupce ji musí neprodleně vyřídit. O výsledku přezkoumání musí být žadatel vyrozuměn.
(2) Žádost o odstranění průtahů v řízení nebo závad v postupu státního zástupce vyřizuje státní zástupce bezprostředně vyššího státního zastupitelství.
§ 158
(1) Policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti. Pověřené orgány Vězeňské služby České republiky neprodleně informují Generální inspekci bezpečnostních sborů, jakmile zahájí takové šetření.
(2) Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán. Přitom je povinen oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních.
Přečíst celý paragraf
§ 159a
Odložení nebo jiné vyřízení věci
(1) Nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží usnesením, jestliže není na místě vyřídit věc jinak. Takovým vyřízením může být zejména
a) odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku nebo jiného správního deliktu, nebo
b) odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání.
(2) Státní zástupce nebo policejní orgán před zahájením trestního stíhání odloží usnesením věc, je-li trestní stíhání nepřípustné podle § 11.
(3) Státní zástupce nebo policejní orgán může před zahájením trestního stíhání usnesením odložit věc, je-li trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2 písm. a) nebo b).
(4) Státní zástupce může věc odložit, jestliže z výsledků prověřování vyplývá, že nastaly okolnosti uvedené v § 172 odst. 2 písm. c).
(5) Státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží též tehdy, pokud se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (§ 160). Pominou-li důvody odložení, trestní stíhání zahájí.
(6) Usnesení o odložení věci musí být doručeno poškozenému, pokud je znám. Usnesení o odložení věci podle odstavců 1 až 5 musí být doručeno do 48 hodin státnímu zástupci. Oznamovatel se o odložení věci vyrozumí, pokud o to podle § 158 odst. 2 požádal.
(7) Proti usnesení o odložení věci může poškozený uvedený v odstavci 6 podat stížnost, jež má odkladný účinek.

Pokud Vás napadne příbuzný, může se v závislosti na intenzitě útoku jednat o přestupek nebo trestný čin. V případě trestného činu budete muset v souvislosti s trestním oznámením ve většině případů udělit policii výslovný souhlas s trestním stíháním příbuzného. Pokud tento souhlas neudělíte, policie se nebude incidentem zabývat.
Pokud s příbuzným žijete společně, pravděpodobně bude nutné zajistit Vaši bezpečnost. V případě závažného útoku, u kterého hrozí opakování, může policie vykázat útočníka - násilníka z bytu. Policie má také možnost Vás dočasně přestěhovat na policejní ubytovnu. Vedle toho můžete využít služeb některého z azylových domů, které Vám mohou poskytnout přechodný pobyt. Situaci Vám rovněž může pomoci překlenout některá z odborných poraden, které se zabývají domácím násilím.

Použité předpisy: § 163 TŘ, § 163a TŘ, § 400-414 zákona o zvláštních řízeních soudních,
§ 44 Zákona o Policii ČR, § 50 Zákona o Policii ČR
§ 163
Trestní stíhání se souhlasem poškozeného
(1) Trestní stíhání pro trestné činy ublížení na zdraví (§ 146 trestního zákoníku), těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147 trestního zákoníku), ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci (§ 150 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151 trestního zákoníku), ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 trestního zákoníku), omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, 2 trestního zákoníku, vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, porušování domovní svobody (§ 178 trestního zákoníku), poškození cizích práv (§ 181 trestního zákoníku), porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (§ 183 trestního zákoníku), sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, 2 trestního zákoníku, krádeže (§ 205 trestního zákoníku), zpronevěry (§ 206 trestního zákoníku), neoprávněného užívání cizí věci (§ 207 trestního zákoníku), neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru (§ 208 trestního zákoníku), podvodu (§ 209 trestního zákoníku), podílnictví (§ 214 trestního zákoníku), podílnictví z nedbalosti (§ 215 trestního zákoníku), lichvy (§ 218 trestního zákoníku), zatajení věci (§ 219 trestního zákoníku), porušení povinnosti při správě cizího majetku (§ 220 trestního zákoníku), porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221 trestního zákoníku), poškození věřitele (§ 222 trestního zákoníku), poškození cizí věci (§ 228 trestního zákoníku), nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku) a nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku) proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2), a trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 trestního zákoníku proti tomu, kdo je nebo v době spáchání činu byl ve vztahu k poškozenému manželem, partnerem nebo druhem, jakož i pro trestný čin opilství (§ 360 trestního zákoníku), pokud jinak vykazuje znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním skutkem několik, postačí souhlas byť jen jednoho z nich.
(2) Nepředloží-li poškozený své vyjádření státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu písemně, zaznamená se jeho obsah do protokolu. Souhlas s trestním stíháním může poškozený výslovným prohlášením vzít kdykoliv zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit.
§ 163a
(1) Souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v § 163 odst. 1 není třeba, pokud
a) byla takovým činem způsobena smrt,
b) poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu, pro kterou byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo pro kterou byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena,
c) poškozeným je osoba mladší 15 let,
d) z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.
(2) Jestliže se poškozený na výzvu orgánu činného v trestním řízení ihned nevyjádří, zda souhlasí s trestním stíháním podle § 163, tento orgán mu poskytne podle povahy věci k vyjádření přiměřenou lhůtu, nejvýše však 30 dnů. Po marném uplynutí této lhůty již souhlas s trestním stíháním dát nelze. O tom je třeba poškozeného písemně poučit.
Oddíl 2
Předběžné řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí
Pododdíl 1
Předběžné opatření
§ 400
Místní příslušnost
K rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je příslušný obecný soud navrhovatele.
§ 401
Zahájení řízení
Předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí je možné vydat jen na návrh.
Přečíst celý paragraf
VYKÁZÁNÍ
§ 44
(1) Lze-li na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že se osoba dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat tuto osobu z bytu nebo domu společně obývaného s útokem ohroženou osobou (dále jen „společné obydlí“), jakož i z bezprostředního okolí společného obydlí. Policista je oprávněn tuto osobu vykázat i v její nepřítomnosti.
(2) Vykázání trvá po dobu 10 dnů ode dne jeho provedení. Tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené osoby. Podáním návrhu na vydání předběžného opatření podle zákona o zvláštních řízeních soudních v průběhu vykázání se doba vykázání prodlužuje do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tomto návrhu.
(3) Vykázání oznámí policista ústně vykázané i ohrožené osobě a vyhotoví potvrzení o vykázání, které jim předá proti podpisu. Součástí potvrzení o vykázání je vymezení prostoru, na který se vykázání vztahuje, uvedení totožnosti ohrožené a vykázané osoby, poučení o právech a povinnostech vykázané osoby a adresa útvaru policie, u kterého si může vyzvednout kopii úředního záznamu o vykázání. Odmítne-li ohrožená nebo vykázaná osoba potvrzení o vykázání převzít nebo odmítne-li písemně potvrdit jeho převzetí, policista tuto skutečnost uvede v úředním záznamu.
(4) Není-li vykázaná osoba vykázání přítomna, poučení o jejích právech a povinnostech v souvislosti s vykázáním jí policista poskytne při prvním kontaktu. Je-li to možné, policista této osobě předá potvrzení o vykázání, v opačném případě ji poučí o možnosti převzít potvrzení o vykázání a kopii úředního záznamu o vykázání u příslušného útvaru policie; součástí poučení je i údaj o adrese tohoto útvaru.
(5) Nesouhlasí-li vykázaná osoba s vykázáním, může proti němu na místě podat námitky, které policista uvede v potvrzení o vykázání. Policista námitky předá bez zbytečného odkladu krajskému ředitelství příslušnému podle místa vykázání (dále jen „příslušné krajské ředitelství“). Vykázaná osoba může dále do 3 dnů ode dne převzetí potvrzení o vykázání podat příslušnému krajskému ředitelství námitky písemně. Lhůta pro podání námitek počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy došlo k převzetí potvrzení o vykázání a je považována za dodrženou, jsou-li námitky nejpozději v její poslední den předány k poštovní přepravě nebo podány u příslušného krajského ředitelství. O tomto právu policista vykázanou osobu poučí před předáním potvrzení o vykázání.
(6) Shledá-li příslušné krajské ředitelství, že podmínky pro vykázání nebyly splněny, vykázání ukončí a o této skutečnosti vyrozumí ohroženou a vykázanou osobu bez zbytečného odkladu.
§ 50
Krátkodobá ochrana osoby
(1) Krátkodobou ochranou osoby se pro účely tohoto zákona rozumí opatření zahrnující
a) fyzickou ochranu,
b) dočasnou změnu pobytu osoby,
c) použití zabezpečovací techniky, nebo
d) poradensko-preventivní činnost.
(2) Krátkodobou ochranu osob poskytne policie v odůvodněných případech osobě, které zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí, avšak nelze jí poskytnout zvláštní ochranu osob17) nebo nejsou splněny podmínky zajišťování bezpečnosti osoby podle § 49 odst. 1 anebo podmínky ochrany osoby pověřené výkonem rozhodnutí podle § 21. Krátkodobá ochrana osob se v odůvodněných případech poskytne také osobám blízkým osobě, které zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí. Krátkodobou ochranu nelze poskytovat bez souhlasu osoby, které má být poskytnuta.
(3) V případě bezprostředně hrozícího útoku na život nebo zdraví osoby poskytne policista této osobě předběžně fyzickou ochranu a informuje o tom útvar policie příslušný k zajišťování krátkodobé ochrany osob.

Trestní zákoník předepisuje pro trestné činy promlčecí lhůtu, po jejímž uplynutí už není možné pachatele za trestný čin stíhat. Délka promlčecí lhůty závisí na závažnosti trestného činu. Například trestný čin ublížení na zdraví se promlčí po pětiletech od spáchání. V případě znásilnění může však být podle okolností promlčecí lhůta i patnáct let.
Do uplynutí promlčecí lhůty stále můžete podat trestní oznámení a pachatel může být potrestán, i když od útoku uplynulo několik let. Čím delší doba od útoku uplynula, tím složitější však může být útok prokázat. Je také třeba mít na paměti, že Váš nárok na náhradu škody se promlčí dříve (tři roky od okamžiku, kdy jste se o škodě dozvěděl/a).

Použité předpisy: § 34 TZ
§ 34
Promlčecí doba
(1) Trestní odpovědnost za trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí
a) dvacet let, jde-li o trestný čin, za který trestní zákon dovoluje uložení výjimečného trestu, a trestný čin spáchaný při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu podle jiného právního předpisu,
b) patnáct let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let,
c) deset let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně pět let,
d) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta,
e) tři léta u ostatních trestných činů.
(2) Promlčecí doba počíná běžet u trestných činů, u nichž je znakem účinek anebo u nichž je účinek znakem kvalifikované skutkové podstaty, od okamžiku, kdy takový účinek nastal; u ostatních trestných činů počíná běžet promlčecí doba od ukončení jednání. Účastníkovi počíná běžet promlčecí doba od ukončení činu hlavního pachatele.
(3) Do promlčecí doby se nezapočítává
a) doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku,
b) doba, po kterou bylo trestní stíhání přerušeno,
c) doba, po kterou oběť trestného činu obchodování s lidmi (§ 168) nebo některého trestného činu uvedeného v hlavě třetí zvláštní části tohoto zákona o trestných činech proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti byla mladší osmnácti let,
d) zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání nebo podmíněného odložení podání návrhu na potrestání,
e) doba, po kterou nebylo možné pachatele v České republice trestně stíhat, jde-li o čin, jehož trestnost se posuzuje podle zákona České republiky na základě § 8 odst. 1,
f) doba od vydání příkazu k zadržení do jeho odvolání nebo do pozbytí jeho platnosti z jiného důvodu,
g) doba, po kterou bylo dočasně upuštěno od některých úkonů trestního řízení podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.
(4) Promlčecí doba se přerušuje
a) zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, podáním žádosti o zajištění vyžádání osoby z cizího státu, vydáním evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný čin obviněnému, nebo
b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
(5) Přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová.

Pokud jste se stali obětí útoku na sociální síti jako je Facebook nebo Twitter, můžete útok nahlásit prostřednictvím uživatelského rozhraní této sociální sítě. To znamená, že u závadného příspěvku, soukromé zprávy nebo profilu, kliknete na tlačítko, kterým je nahlásíte správci sítě. Tímto způsobem můžete dosáhnout odstranění závadných příspěvků a profilů. V případě útoků prostřednictvím soukromých zpráv si jejich obsah uchovávejte, abyste je mohli případně využít při podání trestního oznámení. I slovní útok na sociální síti může totiž dosahovat intenzity trestného činu, pokud jsou jeho obsahem výhružky nebo nenávistné projevy.

Ve škole může docházet k různým druhům útoků. Může se jednat o šikanu mezi žáky, útok žáků na učitele i útok učitele na žáka. Ve všech případech je žádoucí obrátit se podle situace na odpovědné pedagogické pracovníky, ředitele školy nebo případně jiné orgány školské správy. V případě závažných útoků je potom nutné zvážit oznámení na policii.

Prvním krokem by mělo být informovat o situaci učitele nebo jiné pracovníky školy. Následně je možné informovat ředitele školy a případně jiné orgány školské správy jako je zřizovatel školy – kraj (SŠ) nebo město (ZŠ) nebo Českou školní inspekci.
Šikana ve většině případů nebude dosahovat intenzity trestného činu a její řešení je často interní záležitostí školy. Ve vážných případech však může být na místě informovat policii či státní zastupitelství. Odpovědní v takových případech mohou být i učitelé, pokud při řešení situace zanedbali své povinnosti.
Nejdůležitější je však poskytnout v takovém případě podporu Vašemu dítěti a k jeho problému přistoupit vážně a svědomitě.

Vzít spravedlnost do vlastních rukou znamená sám porušit zákon a stát se případně pachatelem trestného činu. Jedinou dovolenou svépomocí je situace, kdy se sám/a bráníte probíhajícímu nebo akutně hrozícímu útoku (tzv. nutná obrana). Ve chvíli, kdy už útok skončil (pachatel např. leží zneškodněn na zemi, utekl, zjevně zanechal útočného jednání), nelze jej vlastními silami a podle vlastního uvážení potrestat - tato pravomoc patří policii a soudu.

Použité předpisy: § 28 TZ, § 29 TZ
OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST ČINU
§ 28
Krajní nouze
(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.
(2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.
OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST ČINU
§ 29
Nutná obrana
(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.
(2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Každý, kdo se stal svědkem útoku, by se měl přihlásit na policii. Každé svědectví může přispět k objasnění trestného činu a dopadení pachatele. V případě závažných trestných činů jako je například vražda má přitom každý povinnost tento trestný čin ohlásit. V opačném případě se sám dopustí trestného činu. Výjimku představuje situace, kdy by svědek sám sebe nebo osobu blízkou dostal ohlášením trestného činu do nebezpečí – např. vám pachatel vyhrožuje, že pokud věc nahlásíte, něco vám udělá.

Použité předpisy: § 367 TZ, § 368 TZ
§ 367
Nepřekažení trestného činu
(1) Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin vraždy (§ 140), zabití (§ 141), těžkého ublížení na zdraví (§ 145), mučení a jiného nelidského a krutého zacházení (§ 149), nedovoleného přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy (§ 159), neoprávněného odebrání tkání a orgánů (§ 164), obchodování s lidmi (§ 168), zbavení osobní svobody (§ 170), zavlečení podle § 172 odst. 3 a 4, loupeže (§ 173), braní rukojmí (§ 174), vydírání podle § 175 odst. 3 a 4, neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 180 odst. 4, znásilnění (§ 185), pohlavního zneužití (§ 187), zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193), týrání svěřené osoby (§ 198), krádeže podle § 205 odst. 5, zpronevěry podle § 206 odst. 5, podvodu podle § 209 odst. 5, pojistného podvodu podle § 210 odst. 6, úvěrového podvodu podle § 211 odst. 6, dotačního podvodu podle § 212 odst. 6, podílnictví podle § 214 odst. 3 a 4, legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 4...
Přečíst celý paragraf
§ 368
Neoznámení trestného činu
(1) Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný spáchal trestný čin vraždy (§ 140), těžkého ublížení na zdraví (§ 145), mučení a jiného nelidského a krutého zacházení (§ 149), obchodování s lidmi (§ 168), zbavení osobní svobody (§ 170), braní rukojmí (§ 174), zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193), týrání svěřené osoby (§ 198), padělání a pozměnění peněz (§ 233), neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku (§ 234), neoprávněné výroby peněz (§ 237), porušení předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 262), porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 263), provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence (§ 265), porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem (§ 266)...
Přečíst celý paragraf

Mezi sousedy často dochází k nejrůznějším sporům a neshodám, které mohou vyústit ve vzájemné schválnosti a slovní potyčky. Tyto spory jsou často motivovány chováním, které druhá strana vnímá jako nepříjemné. Může jít o příliš nahlas puštěnou televizi nebo pálení odpadu na zahradě. Pokud v takové situace selže domluva, je vhodné se obrátit na soud s žalobou v občanskoprávním řízení.
V případě, že ze strany souseda dochází k ohrožujícímu nebo agresivnímu jednání, můžete zvážit, zda podat trestní oznámení nebo podnět k zahájení přestupkového řízení. Zamezit dalšímu ohrožujícímu jednání ze strany souseda může soud vydáním předběžného opatření, v němž mu může například zakázat styk s Vámi.
V případě bezprostředního ohrožení může policie zajistit změnu Vašeho pobytu nebo Vám poskytnout fyzickou ochranu.

Použité předpisy: § 1013 občanského zákoníku, § 74 OSŘ, § 79 OSŘ,
§ § 400 - 414 zákona o zvláštních řízeních soudních, § 50 zákona o Policii ČR
Omezení vlastnického práva
§ 1013
(1) Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.
(2) Jsou-li imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích, i když byla újma způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo. To neplatí, pokud se při provádění provozu překračuje rozsah, v jakém byl úředně schválen.
Předběžná opatření a zajištění důkazu
Předběžná opatření
§ 74
(1) Před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.
(2) Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu.
(3) Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak.
Řízení v prvním stupni
Průběh řízení
Zahájení řízení
§ 79
(1) Řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.
(2) Žalobce je povinen k návrhu připojit písemné důkazy, jichž se dovolává, a to v listinné nebo v elektronické podobě.
(3) Žalobu (návrh na zahájení řízení) soud doručí ostatním účastníkům do vlastních rukou. Žalobce (navrhovatel) může obeznámit žalovaného (ostatní účastníky řízení) s obsahem návrhu tím, že vedle stejnopisu žaloby (návrhu) doručovaného soudem mu sám zašle další stejnopis.
Oddíl 2
Předběžné řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí
Pododdíl 1
Předběžné opatření
§ 400
Místní příslušnost
K rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je příslušný obecný soud navrhovatele.
§ 401
Zahájení řízení
Předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí je možné vydat jen na návrh.
Přečíst celý paragraf
§ 50
Krátkodobá ochrana osoby
(1) Krátkodobou ochranou osoby se pro účely tohoto zákona rozumí opatření zahrnující
a) fyzickou ochranu,
b) dočasnou změnu pobytu osoby,
c) použití zabezpečovací techniky, nebo
d) poradensko-preventivní činnost.
(2) Krátkodobou ochranu osob poskytne policie v odůvodněných případech osobě, které zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí, avšak nelze jí poskytnout zvláštní ochranu osob17) nebo nejsou splněny podmínky zajišťování bezpečnosti osoby podle § 49 odst. 1 anebo podmínky ochrany osoby pověřené výkonem rozhodnutí podle § 21. Krátkodobá ochrana osob se v odůvodněných případech poskytne také osobám blízkým osobě, které zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí. Krátkodobou ochranu nelze poskytovat bez souhlasu osoby, které má být poskytnuta.
(3) V případě bezprostředně hrozícího útoku na život nebo zdraví osoby poskytne policista této osobě předběžně fyzickou ochranu a informuje o tom útvar policie příslušný k zajišťování krátkodobé ochrany osob.

Redigované znění dotazu:

Manžel mne často slovně napadá a někdy sáhne i k fyzickému násilí, dokonce na mne vzal nůž a vyhrožoval, že mne podřeže. Tehdy jsem se zamkla v koupelně. Mám strach, co se stane, kdyby se situace opakovala, protože byt, ve kterém spolu bydlíme, patří manželovi. Pokud bych v této situaci zavolala policii, může manžela vykázat ze společného obydlí?

Odpověď:

Ano, policie může manžela ze společné domácnosti vykázat v případě, že hrozí, že se dopustí dalšího nebezpečného útoku (proti životu, zdraví, svobodě). Přitom nehraje roli, kdo je vlastníkem bytu. Důležité je, zda manželé v bytě společně žijí, tedy zda se zde nachází jejich společná domácnost.

Totéž platí i u předběžného opatření uloženého soudem v občanskoprávním řízení. Soud posuzuje, zda dochází v domácnosti k tělesnému či duševnímu násilí. Násilníkovi pak může předběžným opatřením uložit, aby opustil společný byt a nevystupoval do něj, a to i když je byt v jeho vlastnictví.

Tato opatření jsou však pouze dočasná. Násilný manžel zůstává i v době vykázání nebo předběžného opatření vlastníkem bytu, pouze dočasně nemůže do bytu vstupovat a bydlet v něm. Proto je třeba vždy současně řešit i otázku nového bydlení pro ohroženého manžela (partnera), který není vlastníkem bytu.

Použité předpisy: § 400 - 414 zákona o zvláštních řízeních soudních, § 44 a § 50 zákona o policii
Oddíl 2
Předběžné řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí
Pododdíl 1
Předběžné opatření
§ 400
Místní příslušnost
K rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je příslušný obecný soud navrhovatele.
§ 401
Zahájení řízení
Předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí je možné vydat jen na návrh.

§ 402
Náležitosti návrhu
(1) Návrh na nařízení předběžného opatření musí obsahovat též vylíčení skutečností, které osvědčují, že je společné bydlení navrhovatele a odpůrce v domě nebo bytě, ve kterém se nachází společná domácnost, pro navrhovatele nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči navrhovateli nebo jinému, kdo ve společné domácnosti žije, anebo vylíčení skutečností, které osvědčují nežádoucí sledování nebo obtěžování navrhovatele.
Přečíst všechny paragrafy
VYKÁZÁNÍ
§ 44
(1) Lze-li na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že se osoba dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat tuto osobu z bytu nebo domu společně obývaného s útokem ohroženou osobou (dále jen „společné obydlí“), jakož i z bezprostředního okolí společného obydlí. Policista je oprávněn tuto osobu vykázat i v její nepřítomnosti.
(2) Vykázání trvá po dobu 10 dnů ode dne jeho provedení. Tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené osoby. Podáním návrhu na vydání předběžného opatření podle zákona o zvláštních řízeních soudních v průběhu vykázání se doba vykázání prodlužuje do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tomto návrhu.
(3) Vykázání oznámí policista ústně vykázané i ohrožené osobě a vyhotoví potvrzení o vykázání, které jim předá proti podpisu. Součástí potvrzení o vykázání je vymezení prostoru, na který se vykázání vztahuje, uvedení totožnosti ohrožené a vykázané osoby, poučení o právech a povinnostech vykázané osoby a adresa útvaru policie, u kterého si může vyzvednout kopii úředního záznamu o vykázání. Odmítne-li ohrožená nebo vykázaná osoba potvrzení o vykázání převzít nebo odmítne-li písemně potvrdit jeho převzetí, policista tuto skutečnost uvede v úředním záznamu.
(4) Není-li vykázaná osoba vykázání přítomna, poučení o jejích právech a povinnostech v souvislosti s vykázáním jí policista poskytne při prvním kontaktu. Je-li to možné, policista této osobě předá potvrzení o vykázání, v opačném případě ji poučí o možnosti převzít potvrzení o vykázání a kopii úředního záznamu o vykázání u příslušného útvaru policie; součástí poučení je i údaj o adrese tohoto útvaru.
(5) Nesouhlasí-li vykázaná osoba s vykázáním, může proti němu na místě podat námitky, které policista uvede v potvrzení o vykázání. Policista námitky předá bez zbytečného odkladu krajskému ředitelství příslušnému podle místa vykázání (dále jen „příslušné krajské ředitelství“). Vykázaná osoba může dále do 3 dnů ode dne převzetí potvrzení o vykázání podat příslušnému krajskému ředitelství námitky písemně. Lhůta pro podání námitek počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy došlo k převzetí potvrzení o vykázání a je považována za dodrženou, jsou-li námitky nejpozději v její poslední den předány k poštovní přepravě nebo podány u příslušného krajského ředitelství. O tomto právu policista vykázanou osobu poučí před předáním potvrzení o vykázání.
(6) Shledá-li příslušné krajské ředitelství, že podmínky pro vykázání nebyly splněny, vykázání ukončí a o této skutečnosti vyrozumí ohroženou a vykázanou osobu bez zbytečného odkladu.
§ 50
Krátkodobá ochrana osoby
(1) Krátkodobou ochranou osoby se pro účely tohoto zákona rozumí opatření zahrnující
a) fyzickou ochranu,
b) dočasnou změnu pobytu osoby,
c) použití zabezpečovací techniky, nebo
d) poradensko-preventivní činnost.
(2) Krátkodobou ochranu osob poskytne policie v odůvodněných případech osobě, které zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí, avšak nelze jí poskytnout zvláštní ochranu osob17) nebo nejsou splněny podmínky zajišťování bezpečnosti osoby podle § 49 odst. 1 anebo podmínky ochrany osoby pověřené výkonem rozhodnutí podle § 21. Krátkodobá ochrana osob se v odůvodněných případech poskytne také osobám blízkým osobě, které zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí. Krátkodobou ochranu nelze poskytovat bez souhlasu osoby, které má být poskytnuta.
(3) V případě bezprostředně hrozícího útoku na život nebo zdraví osoby poskytne policista této osobě předběžně fyzickou ochranu a informuje o tom útvar policie příslušný k zajišťování krátkodobé ochrany osob.

Redigované znění dotazu:

Mojí známou napadl druh a vyhnal ji z bytu. Momentálně přespává, kde se dá, bojí se jít na policii. Pokud se mi podaří ji přesvědčit, aby napadení nahlásila, kam jí budou úřady doručovat poštu?

Odpověď:

V trestním řízení doručuje policie a další orgány činné v trestním řízení poškozenému poštu na adresu, kterou si zvolí. Známá si tedy může písemnosti nechat doručovat k Vám nebo na jinou adresu, kde se zdržuje nebo kde má možnost si poštu vyzvedávat. Pokud žádnou takovou adresu nemá, je také možné předat orgánům činným v trestním řízení telefonický kontakt, případně se domluvit na jiném způsobu komunikace - například osobním přebírání písemností (vyzvedávání na policejní služebně apod.)

Jako poškozená má Vaše známá také možnost nechat se v trestním řízení zastupovat zmocněncem. Veškeré písemnosti z trestního řízení pak budou doručovány na adresu zmocněnce.

Skutečnost, že Vaše známá nemá stálou adresu, však není v žádném případě důvodem k tomu, aby čin neohlásila na policii.

Použité předpisy: § 45a TŘ
§ 45a
Veškeré písemnosti určené poškozenému se doručují na adresu, kterou poškozený uvede. Má-li zmocněnce, doručuje se pouze jemu; to neplatí, jestliže se poškozenému zasílá výzva, aby osobně něco vykonal.

Zde naleznete vzory některých podání, které byste mohli ve Vaší situaci využít. Všechny údaje obsažené ve vzorech jsou smyšlené. Pokud budete chtít vzor využít, je třeba přizpůsobit všechny informace Vaší konkrétní situaci a smyšlené údaje nahradit Vašimi vlastními údaji. Po vytištění vzoru se nezapomeňte vlastnoručně podepsat.

VZOR - trestní oznámení (MS Word)

Nenašli jste

odpověd na svou

otazku?

 

Využijte náší

ON-LINE

PORADNU

Setkali jste se

s násilím

z nenávisti?

 

Využijte 

ON-LINE

FORMULÁŘ 

ČASTO POUŽÍVANÉ ZKRATKY

NzN

Násilí z nenávisti

OSŘ

Občanský soudní řád

PČR

Policie České republiky

TZ

Trestní zákoník

Trestní řád